reminiscence pochází s latinského reminiscere – vzpomenout si, rozpomenout se, obnovit v paměti.

Cílem reminiscenčního setkávání je možnost hovořit o své minulosti, prožít si pocit souznění se skupinou vrstevníků, sdílet vzpomínky vázané na společná témata, mít možnost cítit se příjemně, bez hodnocení skupiny, se zaměřením se na uvědomění si vlastní hodnoty.

Reminiscence má vliv na kvalitu života seniorů, díky společným setkáním a prožívání společného zážitku s dalšími obyvateli a pracovníky zjišťují, že jejich život má cenu, byl plný událostí, které jsou důležité a mohou být sděleny druhým. Potvrzují si svou identitu, kontinuitu svého života, zaměstnávají paměť a myšlení, uspokojují potřebu předat zkušenost mladší generaci. Reminiscence má velký význam u osob izolovaných, omezených v soběstačnosti, nekomunikujících, ve skupině začínají hovořit, zvyšuje se jejich sebevědomí, naslouchají jeden druhému, jsou tolerantnější než při jiných aktivitách (není zde výkonnostní složka), vzájemně se podporují a respektují.